Kaspické moře a otázka těžby

Kaspické moře, jakožto největší slané jezero na světě je známo svým přírodním bohatstvím, ovšem tím, jak je charakterizováno, nelze říct, zda se jedná o jezero či moře.  Na této rozloze o 376 000 km² se rozkládají obrovské zásoby ropy a zemního plynu. Pobřežní státy jezera těchto zásob fosilních paliv hojně využívají.   

Po rozpadu Sovětského svazu se tento kaspický region otevřel světu a tak dnes zde svůj zájem zaměřují Turecko, Čína nebo USA, které prakticky spolupracují se státy – Ázerbájdžánem, Kazachstánem, Turkmenistánem a Íránem. Vnik ostatních států a jejich ovlivnění těžby se však nelíbí monopolu Ruska, které prohlašuje kaspickou pánev za oblast svých zájmů, jak to bylo v minulosti, kdy za doby SSSR bylo Kaspické moře rozděleno mezi SSSR a Írán podle smlouvy z roku 1940, která už však není platná. Tyto státy se jaksi nesou v duchu setrvání této smlouvy.

 

První novou etapu tato oblast zažila po rozpadu SSSR. V září roku 1994 podepsal Ázerbájdžán s ropnými společnostmi kontrakt o těžbě ropy na šelfu Kaspického moře. Toto však mělo za následek řešení sporů o rozdělení moře. Řešilo se mezi 3 variantami: 

1.       Rozdělení teritoriálních vod o rozloze 20 mořských mil. Střed pak se společným majetkem.

2.       Pohraniční jezero – sektory, rozdělené podle centrální linie moře a vnější hranice. Každý stát by měl ve svém sektoru zvláštní suverenitu s řešením biologických zdrojů a těžby.

3.       Otevřené moře. Varianta založená podle OSN, která nabyla platnost roku 1994. Domluveny jsou teritoriální vody o rozloze 12 mořských mil a zóny pobřežních státu.

Toto rozdělení však je u různých států rozdílně respektováno. Írán stále požaduje rozdělení mořského dna v poměru 20 % pro jednotlivý stát. Jelikož dělení na sektory, by připadala Íránu nejmenší část oblasti s energetickými surovinami.  Ázerbájdžán je však v pozici, kde preferuje rozdělení sektorů, které jsou pod správou jednotlivých států. Tímto Ázerbájdžán získává obrovské zdroje zemního plynu a ropy a v tomto ohledu se orientuje na USA, které zde budují kontakty ve vládních a ropných kruzích.

Ložiska ropy a zemního plynu v Kaspickém moři

Ázerbájdžán se dá pokládat za největšího vlastníka zdrojů ropy a zemního plynu v této oblasti. V posledních letech se prudce zvýšila těžba ropy, která se postupně zvyšovala od roku 1997. Roku 2008 bylo zaznamenáno až 1 milion vytěžených barelů denně. Pro Ázerbájdžán je však lukrativnější tuto ropu vyvážet a prodávat do zahraničí a neslouží ve velké míře k domácí spotřebě. Ropa je největším potencionálním bohatstvím země, přitom tvoří pouze 20 % hrubého domácího produktu. Mimo jiné tato čísla dokládají fakt, že se zde vyskytuje korupce.

V ropném průmyslu pracují v hlavním městě Baku především Angličané, Američané, Němci a Japonci. Vláda se snaží s korupcí bojovat a přislíbila dvě třetiny státních investic do těžebního průmyslu. Také byla podepsána smlouva s Tureckem a Gruzií o stavbě 1 700 km dlouhém ropovodu do Středozemního moře. Jedná se o ropovod BTC (Baku – Tbilisi – Ceyhan). Je otevřen od roku 2006 a je ve vlastnictví AOIC. Mírně je využíván i pro kazašskou ropu. Tento ropovod má také politický význam k upevnění vztahů.  Dále Ázerbájdžán využívá ropovodu Baku – Supsa (město v Gruzii, pobřeží Černého moře). Ten byl využíván za dob Sovětského svazu. Následně roku 1996 se začal opravovat a otevřen roku 1999. Byl přerušen v roce 2008 v době konfliktů mezi Ruskem a Gruzií. Dále pak je využíván plynovod SCP, který má souběžnou trasu s ropovodem BTC.

ázerbájdžánský ropovod BTC

Spolupráce Íránu s Ázerbájdžánem

Tyto státy i přes své nepokojné vztahy udržují vzájemnou spolupráci, a to formou výměny. Ázerbájdžán dodává Íránu zemní plyn.  Volí k tomu lodní přepravu přes plynovod Baku – Astara. Írán zase dodává svůj zemní plyn ázerbájdžánské oddělené enklávě Nachicevanu a tím získává 15% z tranzitních poplatků.

Na druhou stranu tyto státy řeší v kaspické oblasti také spory. Írán nesouhlasí s rozdělením zón a činí stálé provokace. Využívá toho, že Ázerbájdžán má nedostatek vojenské námořní flotily a přemisťuje své ropné plošiny do ázerbájdžánských teritoriálních vod. V poslední době se jedná např. o mobilní ropné plošině Alborz-Iran, která se pořád více prohlubuje do ázerbájdžánských vod směrem na sever.

Zdroje:

• Iran, Azerbaijan In Tense Caspian Standoff, Cables Show. In: Http://www.eurasianet.org [online]. 2009 [cit. 2012-12-09]. Dostupné z: http://www.eurasianet.org/node/64268
• Energetická bezpečnost a status Kaspického moře. In: Http://www.cepsr.com [online]. 2009 [cit. 2012-12-09]. Dostupné z: http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=358
• Geopolitika kaspického regionu. In: Http://www.amo.cz [online]. 2003 [cit. 2012-12-09]. Dostupné z: http://www.amo.cz/publikace/geopolitika-kaspickeho-regionu.html
• ÁZERBÁJDŽÁN - BÍDA NA BARELECH ROPY. In: Http://www.czech-press.cz [online]. 2004 [cit. 2012-12-09]. Dostupné z: http://www.czech-press.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=190%3Aazerbajdan-bida-na-barelech-ropy&Itemid=4
• PEČENKA, M., LUŇÁK, P., kol. Encyklopedie moderní historie. Praha: Libri, 2005. ISBN 80-85983-01-x.