Ázerbájdžánská menšina v Íránu 1/2

Z hlediska celistvosti státu a jeho suverenity zpravidla neprospívá mít velkou národnostní menšinu žijící na jeho vlastním území, naopak – většinou vede k postupnému rozvracení státu, nepokojům a snahám o co největší autonomii v rámci státu, popřípadě k osamostatnění menšiny. Onen stát se pak snaží potlačit tyto snahy.  Ázerbájdžánci v Íránu tvoří podstatnou část náplně mezinárodních vztahů těchto dvou zemí.

Třicetimilionová menšina?

Na území Íránu žije mnoho národnostních menšin a největší z nich je právě menšina turkických Azerů, žijících z velké části při hranicích Íránu s Ázerbájdžánem, ale také třeba v hlavním městě Teherán. Údaje o počtu Íránských Azerů se různí. Zatímco íránské statistické úřady tvrdí, že azerská menšina čítá zhruba 16 miliónů obyvatel Íránu, Ázerbájdžánci zmiňují mnohem větší čísla, točících se kolem 30 miliónů. Podle statistik západního světa žije v Íránu 24 miliónů Azerů. Jestli je toto číslo správné, dalo by se říct, že v průměru je každý čtvrtý občan Íránu Azer.

Nebylo by však správné považovat všechny příslušníky této menšiny za úplně odlišnou sortu lidí. Až na historické rozdíly týkající se etnického původu a různých kulturních odlišností si jsou Azerové a dnešní Peršané velmi podobní a mnoho z Azerů je do íránské společnosti dokonale integrováno, což zapříčiňuje rozporuplná čísla odhadující Ázerbájdžánskou minoritu. Překážkou nebývá ani jazyková odlišnost těchto dvou národů, většina Íránských Azerů umí i persky (fársí). Dobrým příkladem integrace Azerů může být íránský duchovní vůdce a fakticky i hlava státu ájatolláh Sajjid Alí Chameneí, který je ázerbájdžánského původu.

O Ázerbájdžáncích se někdy mluví jako o národu rozděleném politickou hranicí. Je zvláštní, že sám Ázerbájdžán má méně než 10 miliónů obyvatel a dalších zhruba 30 miliónu žije v okolních zemích, zejména v Íránu. Jejich nynější presence v jiném státě je dána historickými kořeny. Kdysi bylo celé území dnešního Ázerbájdžánu součástí íránské monarchie a osamostatnilo se až po 1. Sv. válce. Většina Turkických Azerů však zůstala na území patřící Íránu, kde žili po generace v harmonii vedle Peršanů.

Východní Ázerbájdžán

Není východní část Ázerbájdžánu, nýbrž území na severozápadě Íránu a nejvýznamnější azerská provincie Íránu s hlavním městem Tabriz. Tato provincie je poměrně hustě zalidněna. Žije v ní téměř čtyři milióny obyvatel a to s velkou převahou Azerů. Právě v této oblasti vzniká většina revolučních tendencí s cílem osvobodit tuto oblast + sousední azerské provincie (Západní Ázerbájdžán a Ardabil) a začlenit je pod Ázerbájdžán nebo Turecko.

Ázerbájdžánská menšina ve Východním Ázerbájdžánu a okolí

                                                                                  

Revoluční tendence

Íránská vláda se obává, že by Azerové mohli povstat proti íránskému režimu, jak už se stalo několikrát v novodobých dějinách. Za poslední století proběhly čtyři velké revoluce.

• První revoluční tendence započaly v roce 1905, kdy se snažili Azerové využít příležitosti nepokojů pramenících z konfliktu proti Ruskému Impériu a Arménii. Revoluce byla vedena z Tebrizu
• Druhá pro-demokratická revoluce vypukla v roce 1920 a také začala v Tebrizu a Jižní Ázerbájdžán se stal nezávislým na dobu půl roku. Sovětský svaz ve spolupráci s Íránem krvavě potlačili tuto revoluci a zabili desítky tisíc Azerů.
• Třetí revoluce využila geopolitických změn po 2. Sv. válce. Během jednoho roku se azerským turkům podařilo založit nezávislý stát v Jižním Ázerbájdžánu. Opět zde zasáhl Sovětský svaz spolu s Íránem a nově vzniklý stát rozdrobil, přičemž zahynulo zhruba 40 000 lidí. Státní zřízení trvalo zhruba jeden rok a za tu dobu se stihlo podepsat na dnešním vzezření Tebrizu a okolí. Vzniklo mnoho turkických škol, rádií apod., avšak ázerbájdžánští aktivisti spravující odkaz tohoto ročního státu byli následně pronásledováni a perzekuováni a jejich dílo mařeno.
• Další naději na demokratizaci poměrů v Íránu spatřovali Ázerbájdžánci při Islámské revoluci v roce 1979, kdy sami stáli v čele některých revolučních křídel. Jejich snahy byly zhaceny už během revoluce, kdy byli ajatolláhem označeni za nepřítele státu. Snahy o demokratizaci dopadli ještě hůře než v revoluci z roku 1945.

Vidíme, že území na severozápadě Íránu je velice nestabilní už po celé století. Pochopitelně, Írán nechce o jakékoliv autonomii ani slyšet.

Zdroje:

• Iran’s Azeri Question: What Does Iran’s Largest Ethnic Minority Want?. In: Http://www.eurasianet.org [online]. 2003 [cit. 2012-12-06]. Dostupné z: http://www.eurasianet.org/departments/culture/articles/eav041503.shtml
• Azerbaijani Turks of Iran: Will They Lead a Revolution Again?. In: Http://web.archive.org [online]. 2002 [cit. 2012-12-06]. Dostupné z: http://web.archive.org/web/20080410083442/http://www.csis.org/media/csis/events/020808.pdf
• Who are Azeris?. In: Http://www.iranian.com [online]. 2002 [cit. 2012-12-06]. Dostupné z: http://www.iranian.com/Opinion/2002/August/Azeri/index.html
• Iran: Ethnic and Religious Minorities. In: Http://www.fas.org [online]. 2008 [cit. 2012-12-06]. Dostupné z: http://www.fas.org/sgp/crs/mideast/RL34021.pdf